Chceme svobodu informací nebo diktát médií?

„…1.Netvor opustil Elbu." 2."Zlověstný Korsikán odplul do Francie." 3."Bonaparte přistál." 4. "Generál Bonaparte obsadil Grenoble." 5. "Napoleon vjel do Lyonu." 6. "Včera byl císař radostně přijat ve Fontainebleau."6. "Jeho Veličenstvo je dnes očekáváno v Tuileriích…“

Ač tomu výše uvedené titulky dobových francouzských novin příliš nenapovídají, kupodivu se pořád jednalo o jednu a tutéž osobu - císaře Napoleona I. vracejícího se z vyhnanství na ostrově Elba do vlasti. Jen jeho přibližování se k Paříži (spolu se stále sílící armádou) totálně změnilo jeho mediální obraz vytvořený novináři. Člověk by si řekl – ale to už je 200 let, za tu dobu jsme se jako lidstvo snad posunuli někam úplně jinam, ne? Zdá se, že pravdu budou mít spíše ti, co považují pesimisty za informované optimisty. Bývalá evropská „kvalitní média“ ztrácí pomalu ale jistě u čtenářů věrohodnost. Rostoucí počet Evropanů spoléhá na internetové stránky a podobné zdroje, které jsou dobře informované o propagandistické povaze médií Západního mainstreamu. Svoboda slova a tisku by měla být jedním ze základních pilířů demokracie. Čím to, že stále více lidí dává přednost před informacemi z „kvalitních“ mainstreamových médií málo známým a často i neověřeným zdrojům informací z mnohdy obskurních internetových serverů? Tito lidé se nejspíše chtějí něco dozvědět. Mnozí tvůrci veřejného mínění totiž zdá se považují média a novináře za své roztleskávače. Čas od času se vydavatelé periodických tiskovin zamýšlejí, proč klesá jejich prodaný náklad meziročně v průměru o 10% procent. Vyčítají to internetu. Internet ale tuto tendenci nespustil, ten jen dodal nenasycenému čtenáři chtivému informací náhradní zdroj. A čtenář zjistil, že – alespoň zatím – je internet platforma dostatečně široká, a tím i dostatečně pluralitní a dosud nezglajchšaltovaná jediným povoleným názorem na cokoli, jako ona mainstreamová média (a to se netýká jen novin, ale i televize, asi nejméně rádií), že tam lze dosud najít svobodnou výměnu informací a názorů. Média - ať už si to chceme přiznat nebo ne - velmi významně ovlivňují naše postoje a chování. To si samozřejmě moc dobře uvědomují ti, kteří jejich prostřednictvím chtějí manipulovat lidmi či veřejným míněním. A dělají to? No samozřejmě že ano! Média manipulují lidmi a jejich míněním již při nastolování témat. Velmi často je tomu tak, že názory novinářů či tvůrců televizního zpravodajství odrážejí nikoli realitu, ale postoje dominantních skupin ve společnosti. K mainstreamovým médiím je tedy nutno přistupovat s rozvahou. Všimneme-li si například, že médii neoblíbený prezident je soustavně zobrazován se zarputilým výrazem, třemi bradami a všudypřítomnou cigaretkou, měli bychom pochopit, že nejde o nic jiného než o značně prostoduchou (ale účinnou) manipulaci diváka. Stejně tak když jsou bojovníci Novoruska označováni za „teroristy“ a líčeni jako opilí okrádači mrtvol cestujících z MH 17 který zcela určitě sestřelili. Nyní se zdá, že nic z toho není pravda. A co na tom? Lidé již mají tuto informaci hluboce uloženou ve své mysli. A o to strůjcům mediální manipulace šlo. Realita sice není Hollywood, přesto pojala západní média ukrajinskou krizi jako střet Dobra a Zla. Dobro symbolizuje samozřejmě Kyjev a Zlo Moskva. V této válce byli a jsou naši novináři neochvějně na straně dobra, takže bez uzardění publikují každou lež, kterou agentura Ukrinform napíše a zamlčují fakta odporující kyjevské verzi událostí. Výsledkem je, že zpravodajství z Donbasu až do debaklu ukrajinské armády u Ilovajsku silně připomínalo jásavé nacistické válečné zpravodajství o úspěších wehrmachtu na východní frontě v roce 1944. Ironii historie představuje skutečnost, že dnes i tenkrát šlo o stejná města a o stejné válečné „úspěchy“ např. u Saur Mohyly. Prakticky všechna (nezávislá!) západní média berou za samozřejmé, že prezident Putin je přirozeně válečný štváč a chce vrátit ruské impérium do dob cara Mikuláše II. nebo sovětského diktátora Stalina. Ruský prezident se nepochybně chystá na expanzivní válku a jako první oběti jsou v jeho hledáčku státy bývalého Sovětského svazu – Ukrajina, Pobaltí, Moldávie či Gruzie, potom další bezprostřední sousedé, např. Finsko. A není pochyby o tom, že ruská vojenská mašinérie se poté přesune na západ a ohrozí bezpečnost Evropské unie a snad i celého euroatlantického prostoru. Ještě že je tady to NATO! U inteligentních Evropanů vyvolalo poplach to, když se náhle ocitli ve washingtonské kampani za démonizaci Ruska. Skupina holandských profesorů poslala 12. srpna otevřený dopis ruskému presidentovi Vladimiru Putinovi, v němž se signatáři oficiálně omlouvají za propagandistické lži chrlené Západními médii. Například žurnalista německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Udo Ulfkotte říká:„…Dělám novinařinu 25 let a celu tu dobu mě učili, že musím lhát a vymýšlet si. Nikoliv psát a říkat pravdu. Když ale vidím, jak v posledních měsících americká a německá média ženou svět do války proti Rusku, nemohl jsem takto dál pokračovat. Novináři v Německu píšou každý den protiruské články a jsou v tom plně podporovány Spojenými státy. I já jsem je psal. Také proto jsem se stal čestným občanem státu Oklahoma. Psal jsem pro Frankfurter Allgemeine Zeitung a pobíral dolary za to, abych zamlčoval pravdu. V tomto prestižním německém deníku nám říkali, že můžeme psát proamerické i prounijní články, ale proruské v žádném případě. Ještě ve větší míře s Američany spolupracují britští novináři. Dále také australští a v menší míře i novináři z Francie a dalších evropských zemí…“ Vymýšlí si ten člověk? A jaký by k tomu měl asi důvod? Nebo mediální expert Petr Žantovský: „Na Ukrajině Pravý sektor zlynčoval protivládního poslance. Ale nevšimnul jsem si, že by do českých ulic vyšly médii podporované občanské úderky za demokracii a svobodu projevu či vyznání. Stejně tak mi v českých sdělovacích prostředcích chybí podrobnější informace o další krvavé příhodě, která se odehrála v Sýrii. Zpráva o atentátu na více než čtyřicet dětí sice našimi médii proběhla, avšak už – pokud jsem dobře hleděl a pozorně četl – se nikdo příliš zeširoka nezabýval tím, že autorem toho atentátu jsou protivládní guerilly, které jsou financované a podporované Obamovými Spojenými státy. To se nehodí do takové té propagandistické linie, kterou drží naše liberální média. Pro nás musí být hlavním zločincem prezident Asad.“ Největším paradoxem ale je, že čím víc unijní struktury a politické elity tlačí prostřednictvím médií na ukrajinskou pilu, tím méně vzbuzují důvěru veřejnosti, protože to tlačení je hloupoučké a navíc nápadné. Občan si totiž pomyslí-za tím nemůže být nic jiného, než geopolitický, a tedy finanční zájem a…není daleko od pravdy. A je-li uměle vytvořená mediální rovnice postavena tak, že si lze vybrat jen mezi dvěma póly – Ruskem a EU resp. USA, pak tato prostoduchá mediální masáž přihrává sympatizanty Rusku. Pak se novináři diví, jak je to možné, vždyť se přece tolik snaží, aby se občanovi dostalo té jediné povolené pravdy a on se (ignorant a nechápavec či rovnou vlastizrádce) kupodivu orientuje jinak, dokonce zcela opačně. „Podstatné je, že proruské názory nešíří žádné mainstreamové médium, jinak by situace s „postoji Čechů“ byla ještě mnohem horší,“ povzdechl si poněkud zoufale J. Macháček z Respektu. Majitelé a provozovatelé médií jako by dobrovolně většinově rezignovali na tržní princip. Přestali se zajímat – přesněji: připustili, aby novináři v těchto médiích zaměstnaní ignorovali, jaký je zájem veřejnosti, co veřejnost chce a potřebuje, čím žije, jak si buduje své hodnotové normy a v co případně věří. Tím se média, především ta mainstreamová, dostávají do stále větší izolace. Fatální rozdělení společnosti představuje v historii České republiky největší selhání našich veřejnoprávních médií. Rezignovala totiž na svou základní úlohu – informovat objektivně a úplně o všech důležitých událostech. Říká se, že to nejhorší na demokracii jsou voliči. Soudě podle našich mainstreamových médií se zdá, že jsou přesvědčena, že to nejhorší na svobodě tisku jsou čtenáři a diváci, a to nejhorší na svobodě slova je to, že ji mohou užívat všichni, ne jen ti vyvolení, například novináři. Čtenář i divák totiž, ať se to někomu líbí či nikoli, stále ještě volí svobodu informací před diktátem médií. Zdroje: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4699-amerika-nas-desi-probouzi-se-evropane-copak-uz-usa-nejsou-spojenci-evropske-unie http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/informacni-valka-dobra-se-zlem/ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Uz-mam-te-propagandy-dost-Nase-novinare-plati-CIA-aby-psali-proti-Rusku-Zazil-jsem-to-sdelil-kremelske-televizi-nemecky-zurnalista-341911 http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Petr-Zantovsky-Rusko-a-ceska-media-332982 http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ukrajinske-gardy-zlyncuji-poslance-a-ceska-media-mlci-Expert-odhaluje-i-dalsi-temata-o-kterych-je-nejspis-zakazano-mluvit-337887 http://www.blisty.cz/art/75226.html www.blesk.cz/.../putin-v-kostele-separatiste-na-miste-tragedie-piji-strili- okradaji-pry-mrtvoly.html ‎