Komunismus u nás porazili Gorbačov a Karel Kryl.

Z líbyjského zlata se platilo Jižní město, dálnice D1 či pražské metro. O 17. listopadu disidenti nevěděli. Studenti na Národní jako komparzisté. Pošlete na ně vojáky! Berlínská zeď padla omylem. Gorbačov vypustil z lahve džina a pak nevěděl co s ním. Za 17. listopadem 1989 svorně stály KGB i CIA, MI6 i Izraelci, valná část české rozvědky i půlka české kontrarozvědky.

Když v roce 1990 baronka Thatcherová v pražském Federálním shromáždění pronesla, že to byla ona spolu s americkým prezidentem Reaganem kdo uzbrojili Sovětský svaz a tím zničili tuto Říši zla, dostalo se jí od přítomných československých poslanců velkých ovací na otevřené scéně. Téměř všichni jí ve stoje s nadšením tleskali. Jen to nebyla pravda. Když začali pražští studentští vůdci již v prosinci 1989 mluvit o „ukradené revoluci“ bylo jasné, že podlehli sebeklamu. Až mnohem později některým z nich došlo, že role tvůrců sametové revoluce jim nebyla souzena, stali se jen komparzem či jak se dnes říká „užitečnými íčky“ v cynicky rozehrané mocenské hře jiných. Když se koncem roku 1989 národ dozvěděl, že máme jakési „disidenty“ kteří přece - jak také jinak - zorganizovali tu sametovou revoluci byla to dobrá zpráva. Až na to že z těch chlapíků a několika málo dam co záhy zaplavili tehdejší Federální shromáždění i první vládu o 17. listopadu prakticky nikdo nic nevěděl. Natož aby se podíleli na jeho aranžmá. Ač se tomu dodnes mnozí zdráhají uvěřit, pád komunismu ve středovýchodní Evropě nezpůsobili disidenti ani Západ. Ten požadoval stabilitu, změn ve Východní Evropě se obával a s rozmontováním komunistického režimu nesouhlasil. Komunistické režimy ve středovýchodní Evropě se nerozložily ani v důsledku činnosti místních disidentů. Ti byli – snad s výjimkou Polska – na to příliš slabí. Komunistické režimy ve středovýchodní Evropě se rozložily kupodivu samy a zevnitř. Tím, že ztratily víru v sebe sama. V předlistopadovém Československu nikdo neznal Havla, ale všichni znali Karla Kryla. Byl to on, kdo svými písněmi udržoval v době normalizace v lidech naději a nakonec tím srazil husákovský režim na kolena. Když začala padat Berlínská zeď tak Thatcherová i Mitterrand rozčíleně telefonicky žádali Moskvu, aby proti svobodomyslným demonstrantům v Berlíně použil síly: „Proboha zastavte ty lidi,“ požadovali. „Jak?“ ptal se Gorbačov. „Máte vojáky, ne?“ „Ale to já neudělám. Nejsem přece Brežněv.“ K pádu berlínské zdi došlo omylem – německá média totiž začala vysílat zprávu, že je berlínská zeď už otevřená, přestože nebyla. Východoněmecký kapitán, odpovědný za ostrahu hranice, zoufale telefonoval svým nadřízeným, protože měl rozkaz střílet na kohokoliv, kdo by se pokusil dostat se přes berlínskou zeď do západního Berlína, přitom však byl obklopen pěti až sedmi tisíci demonstrantů, kteří mu pouštěli z tranzistorových rádií zprávu, že berlínská zeď padla. Když se kapitán nedovolal, vydal rozkaz svým vojákům: „Všichni pryč!“ – a berlínská zeď skutečně padla. Byla to náhoda? Stejně tak v Československu dostala národ do ulic až poplašná a jak se později ukázalo i smyšlená zpráva o údajném úmrtí studenta Martina Šmída po policejním zásahu při studentské demonstraci na pražské Národní třídě. Nejednalo se o nic jiného než cynickou „roznětku“ k vyvolání rozhořčeného „hněvu lidu“. Co na tom, že byla falešná? To se zjistilo až bylo po všem. Kupodivu ani ostřelovači-provokatéři na kyjevském Mejdanu střílející letos záměrně na účastníky obou stran konfliktu nebyli ničím výjimečným a novým. Podobná roznětka k vyvolání „hněvu lidu“ byla použita také při řízeném rozpadu bývalé Jugoslávie. Asi 40 tisíc lidí vyšlo 5. a 6. dubna roku 1992 do ulic města Sarajeva aby vyjádřili svůj nesouhlas s blokádou města, která následovala po vyhlášení nezávislosti země na Jugoslávii 1. března 1992 na základě referenda. Během demonstrace byla zastřelena ostřelovačem mladá studentka Suada Dilberović, první oběť konfliktu a zároveň roznětka vedoucím k rozpadu bývalé Jugoslávie. Pro příznivce náboženství volného trhu (a také marxistů) je příznačné, že ekonomiku a tržně-zbožní systém staví na úroveň takřka přírodních zákonů. V jejich představách se tak celá společnost točí kolem ekonomiky. Došlo tedy k pádu Východního bloku skutečně vlivem zhroucení ekonomiky jako následek uzbrojení? Spíše ne. Poradci amerických prezidentů a baronky volného trhu jen přecenili roli ekonomiky i svůj vlastní význam. Mnohem zbídačenější režimy s rozloženou ekonomikou totiž ve světě dodnes drží jako skála. Československo konce 80. let minulého století na tom bylo z východního bloku snad vůbec nejlépe. Mělo splacený dluh za znárodnění z roku 1948, jeho vnitřní i zahraniční platební bilance byla kladná, půjčovalo peníze a krylo velké investiční operace v zahraničí. Systém navzdory své nízké ekonomické efektivitě uživil funkční bezplatné zdravotnictví a sociální systém, za úspory občanů vyplácel 4 procenta úrok, vybudoval velkorysé zázemí vědě, školství a zájmové činnosti, unesl obrovské zbrojní náklady i obrovskou a ekonomicky neproduktivní armádu a krizovou infrastrukturu pro případ války. Dobudoval síť přehrad, postavil dvě jaderné elektrárny. Byl v zásadě ekonomicky soběstačný, z 85% soběstačný i v zemědělství a měl zlaté rezervy. Kamarád československého předlistopadového režimu líbyjský plukovník Kaddáfí totiž platil za zbraně a výbušniny pro africké národně osvobozenecké hnutí zlatem, kterým jih Evropy platil za jeho ropu – z líbyjského zlata se platilo Jižní město, dálnice D1 či pražské metro. Dnes rozdělené Česko jako mopslík NATO místo národně-osvobozeneckého hnutí podporuje americké představy o nutnosti instalace té jediné správné tedy americké demokracie v zemích jako Irák nebo Afghánistán a topí se v dluzích, čímž se paradoxně alespoň v tomto nejrychleji přibližujeme Evropě západní. Objevily se i úvahy, že studenou válku vyhrála občanská společnost jako celek. Většina disidentů však byla relativně brzo z mocenských pozic vytlačena, s výjimkou Václava Havla. Tento proces byl stejný i v Polsku, Maďarsku. Když tedy ani ekonomika, ani disidenti, ani Západ nebyli hlavní příčinou Sametové revoluce, tak kdo tedy? K rozkladu došlo zevnitř. Veškerý pokrok socialismu se děl nikoliv z vůle komunistické strany, ale jí navzdory, za jejími zády a v úporném zápolení s ní. Nicméně již od šedesátých let bylo zjevné, že socialismus s kapitalismem nemůže úspěšně soutěžit v ekonomice. To ale nebylo hlavní příčinou jeho zhroucení. Chcete-li čehokoli dosáhnout, potřebujete semknutost a víru. Víra dokáže i hory přenášet. Československá víra v socialismus byla rozježděna pásy sovětských tanků 21. srpna 1968. Následující dvě dekády již byl tento systém jen semknutý. Komunismus ani jakékoli jiné náboženství nemůže dlouhodobě přežít bez víry ve vlastní systém. Pragmatický autoritářský systém bez věřících se nutně musí zhroutit pokud se nalezne někdo, kdo „povolí šrouby“. Tím někým se stal reformátor nereformovatelého sovětského bloku Michail Gorbačov. Gorbačov vzkázal svým spojencům „vot váše délo“ tedy jaké si to uděláte, takové to budete mít. Byl to pro ně rozsudek smrti a gerontokratický systém brežněvovských poskoků byl od té chvíle mrtev. Jakmile pražští místodržící pochopili, že jim Gorbačov nepošle záchranné tanky, tak ztratili vůli ten hliněný kolos podpírat. Ztratili vůli k moci a železná opona se začala hroutit. Gorbačov začal svou perestrojku, aniž měl plán, jak ji uřídit. Vypustil z lahve džina a pak nevěděl co s ním. Takový diletantismus v řízení tak rozsáhlého kolosu byl prostě nepředstavitelný pro každého, kdo kdy řídil třebas jen obyčejnou stavbu. Byl to muž, který byl hlavní příčinou rozpadu SSSR, triumfalismu Reagana, nástupu Jelcina a rozkradení půlky Ruska. Komunisté v Československu nebyli v roce 1989 poraženi, ale dobrovolně vyklidili své mocenské pozice. Chvíli po nich odešli i sametoví disidenti. Naopak přišli Kožení, Komaničtí, Helbigové a další bezskrupulózní podnikavci. Husákovský systém se zhroutil díky inovační neschopnosti a vzdělanostní omezenosti vládnoucích starců, neefektivitě a neatraktivitě řady výrob spotřebního zboží, nefunkčnosti maloobchodu, zhroutil se kvůli nesmyslným výjezdovým restrikcím železné opony, nekonvertibilitě měn RVHP a kvůli embargu COCOM. A zhroutil se díky vydatné spoluúčasti všech, kteří už měli husákovské generace a jejich bezobsažných žvástů o socialismu plné zuby a už dávno mu přestali věřit. Rozložili ho všichni, každý ovšem s jiným cílem. Rozkládali ho inteligentní komunisté i nestraníci. Akademici i kopáči. Staří i mladí. Rozkládali ho i disidenti. A přiživily se i tajné služby, které se nakonec spojily v "sametové" koalici. Za 17. listopadem 1989 tak svorně stály KGB i CIA, MI6 i Izraelci, valná část české rozvědky i půlka české kontrarozvědky. Schůzku tajných služeb o koordinaci postupu tehdy v Praze tlumočil diplomat a poradce tří předsedů vlád Jaromír Sedlák, kontakt Štrougala na americké velvyslance, Henryho Kissingera a Sorosův Open Society Institut v New Yorku. Vybraly si ho jako prostředníka obě hlavní strany – KGB i CIA. V červnu 1989 byl Sedlák na pozvání Kissingera v USA na velké plánovací konferenci Council of Foreign Relations o východní Evropě, které předsedal William Luers, mimo jiné i k změně režimu v Československu, na které Tigrid označil Havla za budoucího prezidenta. V létě se v Paříži vyráběly placky s textem "Havel for president". Posametové uspořádání bylo v podstatě jasné předem. Mít svou víru a neztratit ji je pro člověka i systém naprosto zásadní. Jedním z mála takových byl Karel Kryl. Nezpychl, nenechal se zkorumpovat a nestal se americkým podržtaškou jako Havel. Nezradil sám sebe, protože neztratil svou víru. Nechtěl nikoho humanitárně bombardovat. Popsal posametovou dobu až po dnešek prognosticky přesně a básnicky výstižně v písni Demokracie. Karel byl umělec který viděl v roce 1994 hodně daleko: „Staronové struktury prakticky ovládly hospodářství. Závist a nenávist, pěstované po desetiletí, pak tento trend podpořily. Jsme na cestě nikoli k demokracii západního typu, ale ke kapitalismu devatenáctého století.S demokraturním davem hysterických Havelek a Havílků, kteří si neuvědomují nic, co jim sametový prezident opakuje týden co týden ve vypůjčených hovorech z Lán, netuší zbla z toho, co jim o demokracii pravil a dosud ze záhrobí tvrdí originál Tomáše Masaryka,“ „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.“ To poslední slovo se Karla nesmírně dotklo a bylo nejspíš příčinou jeho předčasné smrti v roce 1994.Na zádušní mši Karla Kryla v březnu 1994 přišlo politiků jen minimum. Nedorazil ani tehdejší prezident Václav Havel. Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek jen prohlásil: „Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi.“ Polistopadové Československo mohlo jít správným směrem v době, kdy měl ještě Václav Havel zbytky ideálů, americké poradce a chtěl jen více demokracie, ne restauraci kapitalismu. To bylo do jara 1990. Nicméně neměl ekonomicky vzdělanou elitu. Jeho hospodští kumpáni byli z jiného těsta, podniky neuměl řídit nikdo z nich. Není divu, že brzy přišli ti co přišli. Pak už jde pouze o navazující sled událostí s jednou jedinou logikou. Urvi co můžeš. Nezvítězily ideje, ale prachy. Peníze jsou hlavními idejemi kapitalismu. Demokracie tak dozrává do stádia žaludečních vředů - bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, řečeno s Karlem Krylem. Nad solidaritou vítězí sobectví. Nad pravdou reklamní, marketingové, bulvární a politické lži. Nad prací spekulace a podvody. Naštěstí historie lidstva ukázala pravdivost jedné zcela jednoduché větičky: Nic netrvá věčně:-) http://www.blisty.cz/art/75387.html http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Jan-Kavan-Thatcherova-chtela-aby-SSSR-udrzel-komunismus-tam-kde-byl-Havel-se-zlobil-kdyz-KSC-rikala-ze-zavede-kapitalismus-344655 http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vaclav-Klaus-mafiani-Babis-a-tajne-sluzby-USA-Znamy-lekar-Stransky-ma-co-rict-k-tomu-v-cem-zijeme-v-Cesku-338187 http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Stepan-Kotrba-k-25-letum-od-plysaku-Husakovych-zvastu-jsme-meli-dost-chteli-jsme-jiny-socialismus-Nadeji-zabila-Albrightova-Byla-dohoda-KGB-a-CIA-Havel-byl-vybran-predem-341545 http://www.novinky.cz/domaci/319343-listopad-1989-byl-peclive-pripraven-ozval-se-agent-zifcak.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Protiv%C3%A1le%C4%8Dn%C3%A1_demonstrace_v_Sarajevu_1992 http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Takto-psal-Karel-Kryl-o-rozkradani-Havlovi-i-Klausovi-Nikdo-to-nechtel-vydat-226768 http://www.newslab.cz/berlinska-zed-2/